Konkurence podnikatelů podle Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud se dne 19. dubna 2011 usnesl na zajímavém rozsudku, jehož podstatou je posouzení oprávněnosti daňových výdajů, vynakládaných na poskytování dálničních známek a poukázek na pohonné hmoty zákazníkům, kterým daňový subjekt prováděl výměnu skel v automobilech. Nárok na zmíněný bonus plynul z obecných cenových podmínek, stanovených daňovým subjektem. Nejvyšší správní soud takové výdaje na zmíněné bonusy posoudil jako výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neboť jsou způsobilé se pozitivně projevit v příjmech daňového subjektu, ne však jako výdaje daňově uznatelné.

Nejvyšší správní soud uvedl, že se v daném případě nejednalo o reklamní či propagační předměty už z toho důvodu, že jejich hodnota dvojnásobně přesáhla zákonem stanovenou maximální hodnotu daňově uznatelného výdaje na reklamní či propagační předmět. Navíc o reklamní či propagační předměty se nejednalo ani dle podoby či podstaty dotyčných předmětů. Typickým znakem reklamy totiž je podle Nejvyššího správního soudu to, že je určena obecnému okruhu subjektů a má ovlivnit rozhodování spotřebitele. Dotyčné předměty ani nebyly náležitě označeny.

Nejvyšší správní soud dále uvádí, že z výše uvedených důvodů nepředstavovala cena předmětného bonusu nic jiného než snížení ceny poskytované služby zákazníkům, což z daňového hlediska posoudil jako dar, za který nebyla požadována žádná protihodnota. Podle Nejvyššího správního soudu není problém ve snižování ceny služby zákazníkům, protože záleží pouze na poskytovateli služby, jakou cenu stanoví a jaká obchodní marže je pro něj ještě únosná. Nesmí se tak ovšem dít pomocí daňového odpočtu.

Nejvyšší správní soud věc shrnul následovně: „Podnikatelé působící v podmínkách tržní ekonomiky se nacházejí v konkurenčním prostředí, které by zásadně neměl deformovat svými zásahy stát. Právě proto nejsou jako daňově uznatelné výdaje akceptovány dary, které daňový subjekt poskytuje zákazníkům za využití jeho služeb (s výjimkou symbolických propagačních materiálů), jelikož v opačném případě by se nejednalo o nic jiného než o daňové zvýhodnění snížené ceny této služby.“